The end :)

Muhahá.. Ne konec to není, ale! Končím s Torn ;) nevím, zda skončím i s Život je jen o náhodách [Life is about coincidences.] To se ještě uvidí, každopádně mám pro vás i tu dobrou správu a to že začnu s nějakou novou povídkou, bohužel ještě nevím děj etc. ale něco se mi v té mé hlavičce už rodí :D A mám spousty jednodílovek! Bohužel jen v mobilu a než se dopracuju abych je opravila a dala sem tak bude Nový rok :D Jiank možná nás čeká i malé stěhováníčko :3 Ale jen možná! Tak se tu mějte.

 

 

XoXo

Mellisa.

Blair || I'll be ||

Blair || I'll be || by niall98 featuring black skinny jeans

I'll be... 1/2

I'll be...

Blair procházela zasněženým Londýnem. V ruce žmoulala ještě horký kelímek se StarBucks kafem a ohřívala si o něj své promrzlé ruce. Nedaleko zahlédla lavičku ke které poté i zamířila. Sedla si na ní přemýšlela co by se stalo kdyby...

Z přemýšlení ji vyrušilo křoupání sněhu pod tíhou nějakého člověka. Myslela si že je to malá holčička která ji doprovázela a teď určitě něco chtěla. Ovšem když se otočila, spatřila, toho koho by zrovna v tuto chvíli vidět nechtěla. On na tom byl podobně avšak zastavil a jen se na ní upřeně díval. To bylo vše na co se zmohl...

***

O tři roky dříve..

Promiň mi to ale musím jít. Stalo se něco co jsem nechtěla ale taktéž jsem tomu nezabránila. Jsem blbá já vím ale nechci ti to říkat do očí a vidět tvůj zklamaný výraz když ti řeknu dvě slova, která se mi neříkají lehce ale já to opravdu udělala: Pod návalem alkoholu jsem se sbližovala s jedním klukem. Ach, ne... Nevyspala jsem se s ním ale i tak Nialle, podvedla jsem tě! Najdi si někoho lepšího a na mne zapomeň, prosím! Možná se ještě uvidíme, ale budu doufat aby ne protože bych nesnesla tvůj pohled...

I'll be love you forever.

Blair

Niall rozzuřením roztrhal dopis na malé kousíčky, které později vyhodil do koše. Byl naštvaný. Ani ne tak na ni jako na sebe. Copak pro ni nebyl dost dobrý? Ano byl stále pryč ale on musel. Nemohl kapelu jen tak nechat a myslel si že to Blair chápe. Chápala ale nemohla si pomoct.

Kéž by mohl přijet o týden dříve a tomuhle zabránit. Bohužel měli ještě nějaké koncerty v Austrálii tak nemohl, ale celé dva týdny se těšil na ni. Těšil se až jí vezme na romantickou večeři a zeptá se na nejdůležitější otázku, kterou měl stále v hlavě. Ze skříňky vytáhl sametovou krabičku modré barvy a otevřel ji. Po líci se mu skutálela slza. Kéž by Blair věděla že pro ni koupil zásnubní prstýnek s velkým diamantem.

***

"Slečno, jste ve druhém měsíci těhotenství." oznámil jí doktor.

"Cože?! To nemůže být pravda!"

"Ale ano je," Blair dlouhou chvíli nic neříkala. Nejspíše uvažovala nad potratem. Jako by to ten starý páprda vycítil.

"Vy si to chcete nechat vzít?"

"Ne! To bych nikdy neudělala. Ale chci se zeptat. Otec může zůstat neznámí že?" doktor přikývl.

"Dobře, takže to je vše a za měsíc přijďte na kontrolu." oznámil jí a do ruky strčil papírek...

***

Současnost...

"Mami? Už půjdeme domů?" zeptala se pisklavým hláskem a dávala si pozor aby každé slovo vyslovila správně.

Niall stál jako přikovaný. Nemohl se pohnout. Teď koukal na svoji přesnou podobiznu. Holčička měla hnědé vlásky, bílou pleť a krásně modré oči. Jako by Niallovi z oka vypadla. Byla to přesná kopie a Blair si to plně uvědomovala, každý den se obávala toho že je kluci nebo jejich přítelkyně potkají a poznají malou Catherine. Proto se přestěhovala zpět k rodičům do Francie a sem do Londýna se přijela kouknout jen na Vánoce.

Blair odpověděla Catherine kývnutím hlavy a zvedla se z lavičky.

"Ráda jsem tě viděla Nialle." řekla mu jako by se nechumelilo, otočila se na podpatku a odešla. Málá hopkala kolem ní.

"Počkej!" zakřičel na ní když se vzpamatoval ale bylo pozdě. Zmizela, zase.

 

"Mami?"

"Ano zlatíčko?"

"Kdo to byl?" koukala na ní pronikavě modrými oči a upřeně pozorovala svou matku. Ach, kdyby mu nebyla aspoň tak podobná! Bylo by vše jednoduší.

"Víš," posadila si malou na klín a zadívala se na poličku kde měla jedinou fotku s ním.

"před pěti lety jsem potkala toho nejúžasnějšího člověka, který se ne snadno hledá. Ale byla jsem si jistá že je to ten pravý. Jmenoval se Niall a byl ze skupiny One Direction, spolu s Liamem, Harrym, Louisem a Zaynem. Ti všichni spolu se svými přítelkyněmi Danielle, Eleanor a Perrie, se stali mímy nejlepšími kamarády. Tenkrát jsem tady v Londýně nikoho neznala a na ně jsem narazila opravdovou náhodou když jsem šla nakupovat a narazila jsem na ty nejúžasnější šaty na které jsem jen tak mimochodem nenarazila jen já ale i Danielle." nad tou vzpomínkou se tiše zasmála. Jejich přátelství vzniklo z velké hádky o šaty a skončilo no.. Špatně...

"S holkami jsem se seznámila a oni mně pak představili klukům. S Niallem jsme si hned padli do noty a každý věděl že jen u přátelství nezůstaneme. Potom kluci odjeli na turné po Americe a Austrálii. Občas jsem je jezdila navštěvovat ale to jen zřídka. Pak jsem udělala něco co si v životě neodpustím. No a potom jsem odjela zpět do Francie za rodiči kde jsem později zjistila že čekám to nejúžasnější stvoření. Tebe.." poslední sovo už jen zašeptala.

"Ale maminko. Stále jsi mi neřekla kdo to byl." naléhala malá.

"Niall, tvůj otec."

Život je o náhodách part 4

DAlší dílek!!

"Niall?" řekla jsem tázavě když jsem se otočila. Ano, stál tam Niall a za ním šel myslím že Liam?

"Co tu děláš?" zeptala jsem se.

"Hmm no, kluci mě přemluvili abych šel k doktorovy s tím nosem, ale spíš já bych se měl ptát co tu děláš."

"A nemáš s tím nic že ne?"

"Ne, jen je to naražený." 

"Uf, tak to je fajn, no hele já už budu muset jít." snažila jsem se vyhnout otázce kterou před chvílí položil. Rychle jsem se otočila a vyrazila k tetě. Když jsem tam dorazila nemohla jsem uvěřit svým očím. Před dveřmi stál táta a vybavoval se s tetou. Chtěla jsem tam za nimi jít ale mé nohy mě neposlouchaly. No ták! Catlin prober se! Nějak jsem se donutila tam jít.

"Co tu děláš?!" vyjela jsem na tátu.

"Můžeš nás na chvilku nechat?" položil otázku tetě. Jen pokývala hlavou a výhružně se na tátu podívala.

"Chyběla jsi mi. Já.. já se ti moc omlouvám a.."

"Tati! Omluva mi nestačí a jestli chceš znovu něco slíbit tak to radši nedělej protože to stejně nedodržíš!" celou dobu co jsem mu tohle říkala jsem se mu upřímně koukala do očí.

"Dobře, ale jedno ti přísahám: já se změním!" ukázal na mě prstem, otočil se na patě a nabroušeně si to odkráčel.

"Kdyby jsi se aspoň stavil za Catherine!" zakřičela jsem ještě za ním a poté vešla do domu.

"Co chtěl?" zeptala jsem se tety, která seděla na gauči a upřeně koukala z okna jakoby tam někoho sledovala.

"Chtěl aby jsi šla zpět domů a říkal že od té doby co jsi přišla ke mně nepil."

"Haha, a to mu mám věřit? Kdyby tak žila máma, tohle by se NIKDY nestalo." zvýraznila jsem to slovo nikdy.

"To máš asi pravdu. Maminka byla skvělá žena a uměla to s ním." povzdychla si teta. Já jsem mezitím pro jistotu odešla do svého pokoje, kdyby náš rozhovor pokračoval tak bych se asi rozbrečela. Po mamince se mi stýskalo a to velmi.

Koukla jsem se na hodinky které ukazovali 5:00 pm. Vyskočila jsem z postele na kterou jsem se předtím svalila a sešla dolů.

"Teto?"

"Tady jsem! Co potřebuješ?" křičela na mě z kuchyně.

"Jdu ti říct že si jen dojdu pro kafe a jsem hned zpět. Ano?" zeptala jsem se pro jistotu.

"Jasně a rovnou to můžeš vzít přes pekárnu a koupit nějaké pečivo." pokývala jsem hlavou a vyšla před dům.

Kličkovala jsem ulicemi než jsem se dostala ke StarBucks. Naštěstí tam nikdo nebyl a já mohla v klidu objednat co jsem chtěla.

"Karamelové latte, please." poprosila jsem mile vypadající mladou dívku.

"Vaše jméno?" zeptala se aby věděla co má napsat na kelímek.

"Catlin." řekla jsem jednoduše.

"3 libry, prosím." podala jsem jí peníze a vedle jsem si převzala mé kafe. Poté jsem ještě zašla vedle do pekárny kde jsem koupila chleba.

Když jsem dorazila domů respektive k tetě tak jsem chleba dala do kuchyně a ještě s polovinou kafe se vydala do pokoje. Otevřela jsem si okno a sedla si do něj. Zrovna začalo pršet tak jsem pozorovala kapky padající na zem a u toho usrkávala své oblíbené kafe.

Už dopitý kelímek od kafe jsem odhodila do koše a lehla jsem si na postel. Neměla jsem co dělat tudíž se mi najednou zdál bílí strop nějaký zajímavý. Nuda. Jedno slovo které vyjadřovalo skoro vše. Z pod postele, pod kterou se mimochodem bojím sahat protože se děsně bojím toho že na mě někdo vybafne (ano já vím jsem velmi paranoidní. ), jsem vytáhla svůj příšerně těžký notebook a zapla ho. Přihlásila jsem se na twitter kde jsem měla asi deset nových followers. A hádejte kdo byl mezi nimi. Samozřejmě že Niall kdo jiný taky, že? Followla jsem ho tedy spět. Twitter jsem nechala zapnutý a šla na facebok. Co jsem čekala? Nic. A co tam bylo? Nic. Jak jinak, nikdo se semnou nebaví a nikoho nezajímám. Jsem prostě ta šedá myš. Kdybych aspoň měla nějakou kamarádku, ale to by bylo moc těžké se semnou začít bavit. Všichni by klesli ještě níž než jsou, teda až na pár lidí kteří jsou dokonce ještě více přehlíženi a nenáviděni než já. A proč? To já nevím zeptejte se těch snobů, vlastně já vím proč. Oni mají všechno a já nic. I když nepatřím mezi ty nejchudší tak prostě nemám na to nosit si oblečení od D&G nebo Calvina Cleina.

Z facebooku jsem se tedy odhlásila a šla jsem zpět na twitter. Wohoo new direct messages. Jestli to ovšem bude jako vždy abych pro něco hlasovala nebo jiný blbosti tak se uškrtím a toho člověka co mi to poslal taky!

I save you!

Po dlouhé době zpět! Mám tu pro vás jednodílovku. Přemýšlím o tom že bych k ní napsala volné pokračování o tom jak to pak mezi nimi dopadlo. Jestli budou JEN kamarádi ne něco víc, a také jestli Faith od své matky odejde.. No to je asi vše co jsem chtěla žíct..

17-ti letá dívka seděla v parku na lavičce a plakala. Proč? Možná proto že jí nikdo neměl rád nebo že jí vlastní matka mlátila tak že měla modřiny po celém těle, nebo snad proto že jí právě umřel její psík? Faith se koukla na svoje hodinky a když zjistila kolik je zděšením nadskočila. Skoro půlnoc. Máma jí zase pěkně vynadá. Rychle se tedy vydala domůa aby nedostala další facku vydala se oknem. Jejich byt byl v prvním patře takže to bylo snadné a okno měla také otevřené pro tyto případy. Rychle se vydrápala nahoru a když vstoupila do pokoje zjistila že je fakt pozdě. Máma stála ve dveřích jakoby přesně věděla že v tuto chvíli přijde. Faith zděšeně koukala do očí své mámi a čekala další ránu.

"Plesk!" ozvalo se pokojem silné mlasknutí jak dlaň mámi spočinula na její tváři. Dívce se do očí vhrnuly slzy a zhnuseněse podívala na matku. Ta měla na tváři spokojený výraz a s tím i odkráčela z pokoje. Dívka si povzdychla a sesunula se k zemi, z očí se jí spustili potoky slz. S tímhle by mohla založit další slané jezero.

Ráno se probudila na to že jí svítilo do očí slunce i přes zatažené žaluzie. Faith se s povzdechem zvedla ze země. Celou noc spala na zemi, není divu že z toho byla celá polámaná. Protáhla se a prošla dveřmi do další místnosti kde byla koupelna. Měla štěstí, v tuto dobu není její máma doma. Opláchla si obličej a utřela do ručníku. Poté si vzala kartáček a zubní pastu a vyčistila si zuby. Pak se vrátila spět do pokoje kde si z malého stolíku vzala hřeben a začala jímž rozčesávat dlouhé havraní vlasy, které si poté zapletla do copu. Po chvíli kdy jen tak nečině stála uprostřed pokoje prošla k menší skříni s oblečením. Nakoukla dovnitř a jen pokrčila rameny nad jejím malým obsahem. Oblékla se do čistého oblečení a z postele popadla školní batoh.

Do školy to měla jen přes malý park ve kterém strávila včerejší večer. Celou cestu se koukala upřeně na své ošoupané conversky a nedávala pozor na cestu. Takže se ani nedivila když do někoho narazila.

"Omlouvám se." promluvila tichým hláskem a ani se nepodívala na dotyčného do kterého narazila. Jediné co zahlídla bylo že to byl kluk. V duchu si pak nadávala že se na něj ani nepodívala, třeba to mohl být TEN kluk. Ten kluk o kterém sní. Faith patřila mezi ty dívky, které chtějí svého vysněného prince.

Do školy dorazila akorát. Jen si stačila dát na lavici penál a zazvonilo. Do třídy vešel Mr. Cook s hodinou matematiky, kterou upřímně? Faith nesnášela. Naštěstí si jí nikdo nevšímal. Pro spolužáky a učitele byla jen "další z davu" možná to tak mylo ale lepší.

Den ve škole utekl jako voda a Faith zamířila do onoho parku. V parku si sedla na tu nejzašitější lavičku a do uší si nacpala sluchátka a pustila si svou oblíbenou skupinu Coldplay a svět okolo nevnímala. Dokonce si ani nevšimla že si k ní někdo přisednul takže když se otočila a spatřila osobu sedící vedle leknutím nadskočila.

"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." omluvil se blonďatý chlapec s irským akcentem. Faith zakývala hlavou a dál se věnovala hudbě.

"Jsem Niall." chlapec byl neodbytný.

"Já vím. Faith." podala mu ruku a potřásli si. Samozřejmě že Faith znala toho blonďatého chlapce. Vždyť to byl Niall. Niall James Horan ze světoznámé skupiny One Direction! Faith měla ráda jejich hudbu ale nepatřila mezi dívky, které když je uvidí začnou pištět nebo ještě hůř; omdlí.

"Víš?! Tak jak to že..." dívka ho nenechala domluvit.

"Jak to že nepištím? Nebo nechci hned podpis a fotku? Já nejsem taková Nialle. Vím že i vy máte svůj život a také vím že tady na té lavičce sedíš jen proto aby jsi se schoval před fanynkami." dokončila svůj monológ a svůj pohled směřovala na pár, který procházel po cestičce nedaleko nich. Drželi se za ruce a do uší si určitě šeptali jak moc se milují. Ach, jak by tohle chtěla Faith moc zažít. Poté co pár zmizel za kmeny stromů obrátila svůj pohled zpět na Nialla, který jí upřeně pozoroval jeho pronikavě modrými oči.

"No já už budu muset jít," Faith sebrala ze země batoh a utíkala směrem domů. Niall za ní něco volal ale to už nevnímala. Domů se dostala akorát. V bytě bylo hrobové ticho. Tudíž je její matka ještě v práci anebo je teď s nějakým chlápkem. Batoh odhodila do rohu pokoje a poté zamířila do kuchyně. Ze skříňky si vytáhla chleba, který poté vyhodila do koše protože zjistila že je plesnivý. Frustrovaně si povzdechla a vytáhla své "oblíbené" jídlo jímž byla polívka z pytlíku. Hned co se jak jí dovařila voda byli slyšet v zámku ode dveří chrastit klíče. Rychle si zalila polívku, vzala lžíci a utíkala do pokoje. Ovšem nebylo jí to moc platné. Po chvíli se dveře od pokoje rozrazily a v nich stála její matka. Jak jinak nežopilá. Polívku odložila na stoleček aby až jí matka dá znovu facku tak aby jí nevylila. Matka k ní rychle přistoupila a vlepila jí jednu facku na pravou tvářa druhou na levou a při tom ještě zaječela jak je podobná svému otci a proto jí tak nesnáší. Pak se otočila a zmizla v kuchyňi. Faith se slzami v očích dojedla svou polívku a poté zamířila do koupelny jestli má na tvářích modřiny nebo ne. Ano měla je tam. Ovšem to nebylo jediné zjištění. Chyběl jí její řetízek s přívěskem čtyřlístku a písmene F co dostala od táty. Ach ne! Při tomto zjištění se rozbrečela ještě více. Zamkla si dveře od pokoje aby se jí tam nemohla matka dostat a poté vyskočila ven oknem. A zamířila do parku.

Sedla si na lavičku a brečela. Ano, zase brečela. Někdo si k ní přisedl a objal ji. Faith sebou škubla a podívala se na dotyčného. Niall.

"Hledal jsem tě." položil jí ruku na tvářa Faith sebou škubla a sykla bolestí. Niall na ní vyděšeně hleděl a prohlížel si její narudlé tváře.

"Proboha!" zděsil se když tam poznal červený otisk ruky.

"Co se ti stalo?" zeptal se a dál si prohlížel její tváře.

"Menší hádka s mámou." otřela si slzy Faith.

"Menší?!"

"Někdy je to i hoří. Tohle byli jen dvě facky na tvář." neměla důvod mu to neříct. Niallovi
důvěřovala.

"Ach, bože!" Objal ji. Poté se od ní znovu odtáhl a z kapsy vytáhl řetízek.

"Řetízek od tatínka! Kde jsi ho našel?" zeptala se a s radostí nadzvedla vlasy aby jí ho mohl Niall zapnout.

"Tady, ještě jsem na tebe volal ale ty jsi běžela dál a než jsem se zpamatoval byla jsi pryč. Poté jsem celý den chodil kolem parku a hledal tě." usmál se na ni.

"A našel." zašeptala.

"Ano," vtiskl jí jemnou pusu na čelo jako by se bál že se každou chvíli rozpadne.

"Už bude vše jen lepší," zašeptal jí do ucha.

Život je o náhodách 3

Pohledem jsem zabloudila k Niallovi a pohledem naznačila "Kdo to je?" Niall mi chtěl ještě odpovědět ale to už se do kuchyně vřítili čtyři chlapci.
"Ooo, Nialle ty už jsi si našel holku jo?"
"Hmm, je moc pěkná!"
"Nialle, kdo to je?!"
"Máš ráda mrkve?"
Překřikovali se jeden přes druhého. Chtěla jsem jim odpovědět ale to ještě jeden vykřikl:
"A máš ráda Kevina?"
"Ne, nejsem Niallova holka. Jsem Catlin, těší mě!" mávla jsem rukou a pokračovala dál. "Mrkve nemám ráda a Kevina neznám." To se kluk s červenými kalhotami nafoukl a něco zamumlal.
"A nejste moc taktní. Mohli by jste se také představit."
"Já jsem Liam, to je Harry, Louis a na konec Zayn." ukazoval postupně na všechny kluky. "Nialla už zřejmě znáš." zasmál se.
"Jo znám."
"A co tu děláš?" zeptal se Harry. Nadechovala jsem se že odpovím ale předběhl mě Niall.
"Málem mi zlomila nos!" řekl uraženě a ukázal na pytlík s mrkví.

Kluci vykulili oči a běželi ihned k němu. A mezitím na mě stačili házet i zlostné pohledy, což nebylo moc zlostné ale spíše vtipné. Jen tak tak jsem zadržovala smích.

"No nic, myslím že už půjdu." chtěla jsem se otočit a odejít ale pak mi to došlo.

"Ehm, jak se dostanu ven?" pojď vzal mě za ruku Zayn? zřejmě, na jména jsem nikdy nemněla pamatováka. Dovedl mě až ke dveřím.
"Domů už trefíš?"
"Haha!" zasmála jsem se ironicky. "Jasně že trefím!" vyplázla jsem jazyk a vyšla z domu. Před domem stálo několik holek, které na mě vrhaly nenávistné pohledy. Radši jsem to neřešila a šla rychle k nemocnici. Vstoupila jsem dovnitř a rozhlédla jsem se kolem. Zamířila jsem do druhého patra kde mě zastavila sestřička, která mě už moc dobře znala.

"Cat, Catharine je na chemoterapii. Přijď zítra." usmála se na mě. Catherine, tak se jmenuje má sestra která práve bojuje s rakovinou. Smutně jsem se na ní koukla.

"A jak jí je?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"Lepší se to, je to velká bojovnice, Cat,"
"Dobře, můžu tedy přijít zítra?"
"Jistě."

Smutně jsem se otočila a zamířila zase ven. Tolik jsem jí toho chtěla říct, je to moje starší sestra, vždy mi dokázala poradit. Nahrazovala mi maminku. Vyšla jsem tedy ven z nemocnice.

"Cat!" volal na mě někdo chtěla jsem t ignorovat ale volání se přibližovalo a bylo stále naléhavější.

Happy 2nd anniversary One Direction!

Ano, vím to! Jsem opravdu hrozná! Slíbila jsem že něco přidám, nepřidala jsem nic. Ale, pracuji na jednodílovce ovšem nevím jestli jí sem dám. No teď k věci.
ONE DIRECTION jsou spolu již dva roky!

Psala jsem již na daily a nechce se mi to psát znova takže ve zkratce. Jsem moc ráda za to že One Direction vznikli, protože mi změnili život, každý jiným způsobem.
Louis mě naučil být stále Forever Young, tudíž mám teď mozek pětiletého dítěte. Naučil mě nosit proužky a milovat mrkev "I like girls who eat carrot."
Kvůli Zaynovi se stále upravuji :D Více k němu asi nemám co napsat.
Liam mě naučil milovat, je to kluk s velkým srdcem čehož si vážím. Naučil mě vážit si toho co mám a také když něco chci tak toho úsilím dosáhnu.
Niall mě naučil že je jedno co si o tobě lidé myslí že je hlavní být sám sebou. Kvůli němu se teď všemu stále tlemím. Ukázal mi že existujou i tací kluci kteří čekají na svou princeznu. "Že jsi sám neznamená, že nejsi silný, znamená to, že jsi silný natolik, že čekáš na toho koho si zasloužíš."
A Harry? Harry mi ukázal že každá dívka je nečím vyjmečná.
To je asi vše co bych chtěla napsat.

Sweat Home!

Hlásím se z domova. Sice opožděně protože jsem přijela už ve středu ale i tak. Nic jsem nenapsala ale stále mám v mobilu uložených pár dílů a jednu jednodílovku, která s tojí s prominutím za ho*no! No nic, teď se pokusím něco napsat protože v noci mi to myslí nejlépe :D. Jinak založila jsem si s Rose blog s novinkami o 1D tak se koukněte! Odkaz ZDE, vystupuji tam pod jménem Mell, jak jinak, že? Takže plány na dnešek? Přidat aspoň jednu povídku! Nevím zda to bude nějaká jednodílovka nebo další díl Život je o náhodách. Torn nepřidám určitě tam mám rozepsaný jeden díl a uprostřed jsem se sekla. To mi připomnělo že se musím na něco kuknout. No.. teď bych měla být celý týden doma a příští týden by měla přijet kamarádka. Tudíž se pokusím co nejvíce psát ikdyž mě to teď ukrutně nebaví :D Ale já to dám!
Léto v plném proudu ale počasí na, ehm... to již zmiňované sprosté slovíčko. Jak si léta užíváte vy? Já se jen válím, běhám po zahradě se psem, válím, koupu, válím, opaluju, povídám si sama se sebou [Potřebovala bych psychyatra nebo psychologa, kdo se má v těch věcích vyznat?], přemýšlím jaké to bude příští rok, přeci jen postupuji do dalšího ročníku, ale snad to vzládnu.
Dnes zřejmně neusnu, protože ve sklepě máme hospůdku a já mám zamozřejmně pokoj hned nad ní, a slyším vše! Takže i teď slyším jak se tam něčemu náramně smějí, a já tu sedím na abych to slušně řekla tak na hjíždích a nudím se. No nic jdu si zapnou Božský Bruce.

Good night!

Mell

BTW: Ten kdo přečetl mé kecy do konce je borec. Protože sama se divím že můžu takovéhle bláboly splodit.

BTW2: Ten obrázek nemá nic společného s článkem, jen se mi líbil. Nebo má? Možná název mé povídky nebo mou náladu, která mě teď tak často přepadává?

Tak teď už vážně!

xoxo Mell!

Život je o náhodách 2

Jo Rose (mimochodem to je ta kamarádka, která se mnou byla v kině a seděla v tom autobuse) mě překecala. Ano nemám ráda když mi někdo říká lenochu a také je to ona kdo mě v tomto stále podporuje. Takže tu máte další dílek příště bych měla přidat Torn. Ještě uvidím kdy to bude. Takže Hope u like it!

Ráno
Byl zrovna prodloužený víkend což znamenalo více bolesti než obvykle. Nechtěla jsem riskovat že by mne znova otec byl. Rychle jsem se oblékla do tmavších džín, šedivé mikiny a starých ošoupaných conversek.
Vyskočila jsem oknem a utíkala. Tentokrát na opačnou stranu než včera. Nepotřebovala jsem znovu vidět toho kluka. Usadila jsem se v parku pod stromem a jen tak koukala do blba. Najednou mi někdo sáhl na rameno. Hlavou mi prolétli otázky tipu. Uchyl? Nebo zloděj? To už můj život nemůže být horší? Ve vteřině jsem se zvedla a koukla na dotyčného. Už jsem chtěla začít křičet něco jako POMÓÓC! Ale naštěstí jsem se v čas zastavila.
"Zase ty? Ty mě snad pronásleduješ. Víš jak jsem se lekla?" vychrlila jsem na něj.
"Jo zase já a ne nepronásleduju tě a za to že jsi se lekla nemůžu. Asi nemáš čistý svědomí."
"Tak já? Já můžu že jsi se sem vplížil?"
Vypadala to že přemýšlí ale na konec řekl jen: "Tak já zase půjdu." a už jsem jeho blond kštici neviděla. Zamířila jsem tedy zpět domů.
Zase ta bolest. Štípala mě celá tvář, mnula jsem si teď již červenou tvář a nenávistně koukala na otce. Z úst mu byl zase cítit alkohol. Ostatně jako vždy.
"Jak to můžeš dělat?" zašeptala jsem a při tom se mu koukala přímo do tváře. Chtěl mi dát další ránu do břicha. Tentokrát jsem se mu vyškubla a rychle utekla do svého pokoje. Zamkla jsem. Sbalila jsem si věci do tašky a utekla. Prostě jsem to musela udělat.
"Snad mám vše." zamumlala jsem si pro sebe a rozhlídla se po pokoji.
'Uhm.. Fotka!'
Schmátla jsem z nočního stolku mně a mamky ještě když žila a byli jsme normální rodina. Do kapsy jsem si hodila peněženku a jako vždy vyskočila oknem a utíkala pryč. Šla jsem na druhý konec Londýna k matčině sestře. Ta jediná věděla že mne otec bije a také mi už několikrát nabízela abych se k ní přestěhovala.
"Shit!" zamumlala jsem když jsem do někoho narazila a málem spadla na zem kdyby mně dotyčný nechytil.
"Nebuď sprostá," zamumlala a v tu chvíli mi došlo do koho jsem narazila. "ty někam jedeš?" pokračoval a při tom hypnotizoval mé oči podobající se barvě smaragdu.
"Ehm.. K tetě." uhnula jsem očima a jakoby se nic nestalo pokračovala v cestě.
"Počkej!" křičel ale já mu nevěnovala pozornost. Naposledy jsem se koukla za sebe. Už tam nestál. Smutně jsem se pousmála a dál pokračovala v cestě.
"Teti!" vydechla jsem když mi Teta otevřela.
"Catlin! Copak se stalo?"
"Už to nevydržím. Můžu zůstat u tebe?"
"Jasně zlatíčko," usmála se a pustila mě dovnitř.
"Cat? Budeš v pokoji pro hosty. Víš kde to je ne?"
"Jojo." vzala jsem ze země tašku a zamířila do pokoje.
Pokoj byl laděn do černo-bíla a starorůžové barvy. Naproti dveřím byl stoleček a pod ním bílí chlupatý kobereček.Vedle něj byla po celé zdi vestavěná skříň s černými posuvnými dveřmi a naproti stolečku byla obrovská bílá postel s černo-růžovým povlečením. Vedle níž byl černý noční stolek. Zdi pokoje bili bílé. (Pokoj)
Rozvalila jsem se po celé posteli a hypnotizovala určitý bod na stropě. Když už mě to přestalo bavit zamířila jsem za tetou.
"Jdu se projít ven."
"Jasně ale do půlnoci doma." mrkla.
Vyšla jsem před dům a rozhlížela se kam bych asi mohla jít.Napadl mě most kde jsem chtěla včera ukončit svůj život.Rozešla jsem se tedy tím směrem a na mostě se zastavila.
"Né že budeš chtít zase skočit." ozvalo se zpoza mě.
"Už třikrát za jeden den. Děláš si ze mě srandu?" otočila jsem se. Bohužel jsem nečekala že bude tak blízko takže jsem se ho lekla a rukou uhodila do jeho nosu.
"Au!" zasyčel.
"Ježiši. Promiň je to dobrý? Nechceš s tím do nemocnice bo tak něco?"
"Myslím že led bude stačit," zamumlal držíc si nos.
"Dobře a kde ho seženeme?" rozhlížela jsem se kolem.
"Bydlím kousek."
"Fajn, jdu s tebou ale jen proto abych se ujistila že se ti nic nestane." ukázala jsem na něj přísně prstem. Rozešli jsme se stejným směrem jako jsem přišla.
Zastavili jsme před velkou bílou vilou. Niall vytáhl klíče a začal odemykat branku a poté dveře od vily. Vstoupili jsme do prostorné předsíně. Vše bylo barveno do bílo-krémova.
"Ehm? Kde je mrazák?" zeptala jsem se.
"V kuchyni,"
"A kuchyně?"
"Já jdu s tebou." povzdychl si
Když jsme dorazili do kuchyně ukázal na velkou lednici s mrazákem. Přistoupila jsem k mrazáku a začala hledat něco co by si mohl dát na nos.
"Au," vykřikl Niall když jsem mu připlácla na nos mraženou mrkev- té mrkve měl plný mrazák-. Opřela jsem se o mramorovou kuchyňskou linku a koukala do blba.
"Nechceš něco k pití nebo k jídlu?" zeptal se.
"Ehm, ne." odkašlala jsem si a radši se koukla jinam.
"Nialle!! Jsme doma." křičelo několik osob na jednou z předsíně.

St. Margaret

Ach ano, je pátek třináctého července a já mám svátek. Ugh, celkem fajnově to vyšlo. Na to že bylo třináctého a já na tato věci trochu věřím nic moc se nestalo až na to že jsme byli s kamarádkou v kině a já jsem přežraná popcornem+ velkým Sprite. Poté jsme jeli z kina zpět domů a naproti seděl nějaký kluk (musím přiznat že se mi líbil :D) a stále se něčemu smál. No tak trochu jsem se bále aby se nesmál mě. No jinak nic. Ale jo jsem sobecká a blbá že si přeji sama sobě k svátku. Takže Dear Margaret všechno nej k svátku!
Jo a abych nezapomněla. Jsem u babičky a nevím jestli přidám nějaký díl. Každopádně mám stále připojení k internetu jen se mi nechce to sem vkládat z mobilu a opravovat a nevím co ještě. No takže podle toho jak se mi bude chtít. :)

xoxo Mell

Život je o náhodách- 1

Tak jo, máme tu první díl. Je to něco jiného než je u mně obvyklé. Doufám že se bude líbit.

xoxo Mell

Projela mnou ostrá bolest. Ruce jsem si dala instinktivně na obličej. Vystrašeně jsem hleděla před sebe. Na tu osobu co způsobuje. Jak to mohl udělat? Můj vlastní otec. Už se to táhne týdny. Další rána. Tentokrát do břicha. Skácela jsem se k zemi a schoulila do klubíčka. Už měl konečně dost. Vrátil se na gauč a dál popíjel pivo. Jakoby se nic nedělo.
Rychle jsem se sebrala ze země a utíkala do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a přemýšlela co dál. Utéct? Nebo se rovnou zabít ať už to mám za sebou? Dlouho už jsem si pohrávala s touhle větou. Zvedla jsem se z postele. Natáhla na sebe modré džíny, fialovou mikinu a obula si své černé converse. Seskočila jsem z okna. Měla jsem štěstí že bydlíme hned v prvním patře.
Ani jsem nevěděla kam utíkám ale prostě jsem utíkala kam mě nohy zavedli. Zastavila jsem se až na mostě. V tuto hodinu tu nikdo nebyl. Stoupla jsem si na železné zábradlí odhodlaná skočit.
"Teď nebo nikdy!" zašeptala jsem a pomalu spouštěla ruce ze železných tyčí.
"Proč to chceš udělat?" zašeptal hlas za mnou.
"Už mě tu nic nedrží." řekla jsem odhodlaně a ani se nepodívala neznámému do tváře. Snažila jsem se ho ignorovat a už jsem se chystala skočit když mě prudce zatáhl zpátky na zem. Konečně jsem si mohla dotyčného pořádně prohlédnout. Chlapec, mohl být tak stejně starý, měl krásně modré oči a rozcuchané blond vlasy bylo ovšem vidět že si je barví.
"Proč jsi to udělal? Už jsem mohla mít pokoj." bušila jsem mu do hrudi.
"Vůbec jsi se do toho neměl plést nic nevíš o mě a ani o.." hlas se mi zlomil a naplno jsem se rozbrečela. Blonďák mně sevřel v pevném objetí.
"Můžeš mi to říct." pošeptal mi do ucha a vedl pryč od osudného místa. Prudce jsem zakroutila hlavou na nesouhlas.
"A povíš mi své jméno?" zeptal se.
"Až řekneš ty to své."
"Jsem Niall." usmál se.
"Já jsem Catlin."
"Pěkné jméno." pousmál se.
"Kam mně vlastně vedeš?" prostě jsem to nevydržela a musela jsem se zeptat.
"Nevím, někam si sednout," zamrkal těmi svými modrými kukadli ze kterých se mi podlamovali kolena. Zatřepala jsem hlavou a radši se věnovala cestě. Najednou mě stáhl sebou na lavičku.
"Tak povídej," pobídl mě. Já jen zakroutila hlavou na nesouhlas.
"Je to složité," po líci mi stekla slza. Niall mi ji jemně setřel.
"Tak mi to řekneš jindy," usmál se a tím ukázal své skoro průhledné rovnátka.
"Možná. Už budu muset jít." zamávala jsem mu a než stačil odpovědět byla jsem pryč.
Doběhla jsem domů a potichu jsem vklouzla dovnitř. Táta ležel na gauči a vypadalo to že spal. Po špičkách jsem se vplížila do pokoje. Zapadla jsem do koupelny. Už po několikáté mi padl pohled na žiletku. Ano, několikrát jsem to už udělala a dalo by se říct že jsem na tom závislá. Sedla jsem si na studenou zem a uchopila žiletku do pravé ruky. Tvrdě jsem s ní přejela po jemné kůži pod kloubem a poté sledovala červený pramínek krve stékající po mé ruce. Asi po půl hodině co jsem dokázala jen tak sedět a koukat do blba jsem se zvedla a opláchla si zaschlou krev. Rány jsem si zalepila náplastí a šla spát.

Život je o náhodách- Prolog

Seděla jsem na parapetu okna a přemýšlela co se děje s mím životem. Proč se to vše děje zrovna mě? Opravdu netuším. Ovšem nikdy bych neřekla že zrovna tohle mě dovede k mému princi na bílém koni. Opravdu. To co se mi dělo mě seznámilo s klukem mého života. Jaká náhoda, že? Nemyslím si že vše co se stalo bych chtěla vrátit. Život je boj, tak se postav a bojuj! Přesně to jsem nedělala ale díky jemu možná i jeho kamarádům jsem začala.

Vítr si pohrával s mími havraními vlasy a já dopíjela poslední doušky kafe. Právě jsem byla na mostě kde vše začalo. Dalo by se říci: Most, který mi změnil život a myslím že ho nezměnil jen mě.

V životě jsem si prošla těžkými obdobími. Párkrát jsem se chtěla i zabít ale kdybych se tu noc nerozhodla skoncovat se svým životem právě na tomto mostě nepotkala bych jeho.

A teď tu jen tak stojím a čekám. Na co vlastně čekám? Že se vrátí a já budu opět šťastná? Možná. Tentokrát ale nechci přelézt zábradlí a jen tak skočit protože bych zabila nejen mě ale i malého tvorečka uvnitř mého pomalu rostoucího bříška.

"Catlin!" Opravdu měla bych přestat pít tolik kafe. Už mám z toho halucinace! Přeci to nemůže být on. Určitě mám jen slyšiny a nikdo nevolal mé jméno. Jé omlouvám se. Ani jsem se nepředstavila mé jméno je Catlin..

"Catlin Williams! Už se konečně otoč!" Ano přesně takhle zní mé jméno ale kdo ho volá? Otočila jsem se a tam stál on! Blbé náhody! Jak já to nenávidím! Nejraději bych utekla nebo se zahrabala 10km pod zem!

Summer...

Jak to teď bude? Opravdu nevím.. Teď jsem přijela. S bratrem jsme byli v Praze a poté jsme jeli skoro přes celou republiku do Olomouce k babičce ke které jedu znova v pondělí s kamarádkou. A jak jsem zjistila počítač sice mají ale příšerně zasekaný a pochybuji že mi brácha půjčí notebook.. Tudíž budu asi bez netu ale slibuji že budu co nejvíce psát. Teď mám rozepsanou novou povídku o které má kamarádka tvrdí že je skvělá což si nemyslím ale budiž. No a od babičky se vrátím a pak pojedu k další babičce.. pak bych měla mít hoooodně času a zřejmě v druhé polovině srpna pojedu do Francie ale stále není nic jisté.. Takže asi tak. No nic, venku prší, já se příšerně nudím protože mám rýmu, spálený ramena a tváře+ celá poštípaná od komárů a hovad. Svi*ě jedny!
Zítra zkusím přidat prolog nové povídky snad se bude líbit :)

Takže se loučím..

Bye, bye!

I Should Have Kissed You

Harry seděl v rohu své ložnice a přemýšlel. Přemýšlel o všem co se mu stalo za poslední rok.


I keep playing it inside my head,
all that you said to meI lie awake just to convince myselfThis wasn’t just a dream


Cause you were right here


And I should've taken the chance

But I got so scared

and I lost the moment again

It’s all that I can think about, oh
you're all that I can think about


Amanda byla pryč. Nechal jí jen tak odejít. Až teď si uvědomyl co vlastně udělal. Zvednul se ze země. Přes tričko si přetáhl mikinu a na nohy rychle nazul tenisky. Rozeběhl se k bytu kde by měla být. Možná tam ale s ní bude on. Ten kvůli kterému odešla.

Is your heart taken?
Is there somebody else on your mind?
I’m so sorry I’m so confused,
Just tell me, am I out of time?
Is your heart breaking?
How do you feel about me now?
I can't believe I let you walk away when
when I should've kissed you…

I should've, I should've, oh, I should've kissed you
I should've, I should've, oh, I should've kissed you I should've, I should've, oh, I should've kissed you
I should've, I should've, oh, I should've kissed you


Přišel k jejímu bytu. Dvakrát zazvonil. Jako to dělával vždy. Ve dveřích se objevila starší žena. "Copak potřebuješ?" promluvila hned co ho spatřila. "Ehm," odkašlal si. "bydlí tu Amanda Solmers?" zeptal se tichým hlasem. "Promiň ta už tu dávno nebydlí." odpověděla a ještě než stačila zabouchnot se Harry znovu ozval. "A nevíte kde bych jí mohl najít?" "To bohužel nevím promiň."

Harry se otočil na patě a vyšel ven. Zrovna se rozpršelo.

Every morning when I Ieave my house
I always look for you, Yeah
I see you everytime when I close my eyes
what am I gonna do?

And all my friends say

that I’m punching over my weight

But in your eyes I

saw how you were looking at me

It’s all that I can think about, oh
you're all that I can think about

Po líci mu stékaly slzy. Stále na ni myslel. Její oči, rty, nos, její dokonalá postava. Ale hlavně neuvěřitelná povaha. Byla velká bojovnice. Ale teď tu s ním není. Nemůže se jí kouknout do oříškových očí nebo se jí na cokoliv zeptat. Ve snách se mu zdálo o ní. Jak spolu jsou šťastní, ale to už je minulost. Kluci se ho často snažili dostat ven. Neúspěšně. Vždy odmítl. Úplně se do sebe uzavřel.

Is your heart taken?
Is there somebody else on your mind?
I’m so sorry, I'm so confused
Just tell me, am I out of time?
Is your heart breaking?
How do you feel about me now?
I cant believe I let you walk away when
when I should've kissed you…

I should've, I should've, oh, I should've kissed you
I should've, I should've, oh, I should've kissed you I should've, I should've, oh, I should've kissed you
I should've, I should've, oh, I should've kissed you

Dnes je to přeně měsíc od doby co odešla. Harry se ji snažil najít bohužel nic nenašel. 

Kluci ho tentokrát donutili jít s nimi do klubu. Harrymu se vůbec nechtělo, ale chtěl udělat něco pro kamarády. Takže nakonec souhlasil.

Jen co přišli do klubu tak Harry zamířil k baru kde si sednul na jednu z mnoha barových židliček a obědnal si panáka vodky. Porozhlídl se po klubu a zastavil pohled na jednu dívku na tanečním parketu. Její douhé hnědé vlasy měla zapletené na levou stranu do copu a upřeně se na něj koukala.

When you stood there
just a heart-beat away
When we were dancing
and you looked up at me
If I had known then 
that I’d be feeling this way
If I could replay
I would had never of let you go

Noo, never had let you go
Am I out of time?

Harry odvedl Amandu ven z klubu na ulici. Chtěl si s ní promluvit. Chtěl se zeptat proč odešla.

"Proč," nestačil dopovědět a přihnal se k nim chlápek se zbraní a za ním utíkali dva policisté. Harry a Amanda se mu připletli do cesty a chlápek vystřelil. Kulka trefila Amandino břicho. Policisté muže chytili a odvedli ho pryč. Harry se sesunul k zemi za Amandou. Položil jí dlaň na břicho a stále jí šeptal že všechno bude dobré.

"Harry. Mi-miluji t-tě." vykoktala ze sebe a výčka se jí zavřela.

"Néé." zakřičel Harry do prázdné ulice.

Is your heart taken?
Is there somebody else on your mind?
I’m so sorry I'm so confused
Just tell me- am I out of time?
Is your heart breaking?
How do you feel about me now?
I cant believe I let you walk away when,
when I should've kissed you…

I should've, I should've, oh, I should've kissed you
I should've, I should've, oh, I should've kissed you I should've, I should've, oh, I should've kissed you
I should've, I should've, oh, I should've kissed you

I should've kissed you!

Torn 14

„Co? To byl vtip! Ty víš moc dobře co jsem myslela,“ zasmála se Mell.

„Jasně že jo,“ přisál se jí na krk kde udělal velké znamínko lásky.

...

"Nialle! Já tě zabiju." zakřičela z koupelny Mell.

"Proč? Co jsem zase udělal?" přiřítil se za ní. Mellisa jen ukázala na svůj krk v červené barvě.

"O-ou. Tak já jdu asi z klukama." 

"V žádným případě. Ještě by se tě lekly," zasmála se.

"Proč?" nasadil nechápavý výraz a vidal se za ní k zrcadlu.

"Pak že mě zabiješ. To já zabiju tebe. Kdo tu vystupuje dneska večer před svými fanynkami?"

"Ugh, já nevím. TY?" vyjekla

"Myslím že mě Lou zabije a tebe po sléze." pohrozil jí prsten Niall.

"Mě? Já si nezačala." pomalu vycházela z koupelny.

"Jasný, takže ty sis tu nechtěla zahrát sexuální karty že?" 

"Přesně tak." začala se hrabat v tašce.

"Tak mi to pojď alespoň zamaskovat." zavolal na ní z koupelny.

"Moment. Á mám ho," zajásala radostně když vytáhla šátek. Omotala si ho kolem krku a pak zamířila za Niallem do koupelny.

Potom co měli oba zamaskovaný červený krk se vydali do společenské místnosti kde už všichni čekaly.

"Ále. Tady se nám někdo rozjel," šťouchl do nich Harry.

"Už tu je auto?" zeptal se Niall ignorujíc Harryho poznámku.

"Tak za pět minut tu jsou," řekl Liam zatím co se koukal do mobilu.

"Mell, jdeš s námi nebo někam vyrazíte s El?" zeptal se Niall.

"Já nevím, jdeš někam El?" koukla na Eleanor.

"No mohly by jsme prohlídnout obchody. Co ty na to?" 

"To není špatný nápad," přikývla a směřovala svůj pohled na Nialla.

"Fajn, tak si kup něco pěkného na sebe," strčil jí do kapsy od kraťasů kreditku.

"Haha, dobrej vtip. NE!" vrátila mu jí zpět.

"Ale noták," ještě několikrát se jí snažil narvat kreditku do ruky až nakonec svolila. Sice se jí moc nechtělo ale Niall se nedal odbýt.

"Kup si nějaké sexy spodní prádlo." zašeptal jí svůdně do ucha.

"Dobře hrdličky. Nerad narušuji tuhle scénu ale už musíme jít." poplácal Harry Nialla po rameni. Niall ještě rychle Mellise řekl číslo od kreditky a už běžel za klukama.

"Přesně tohle mi dělal Loui. A ani mi nemusíš říkat co ti to šeptal, protože je to určitě to samé co říkával Louis mě." zasmála se.

"Co ti říkal Loui?" zeptala se Mell.

"Hlavně si nezapomeň koupit sexy spodní prádlo."

"Yes! Ti kluci jsou všichni stejní." zasmáli se.

"Tak co? Který? Červený nebo černý?" s El byli v obchodě se spodním prádlem a Mell aby tedy neurazila Nialla držela v rukách krajkové spodní prádlo.

"Já nevím." přemýšlela El. Mellise zapípala esemeska.

"To cerveny si kup. ;) pozor na fanynky a papparazi. Xx N"

Mell se porozhlídla po obchodě. Opravdu. V rohu stál hlouček fanynek a mysleli si jak jsou nenápadné. Vzhledem k tomu že Niall zjistil co právě drží v ruce tak teď kolují po twitteru fotky jí a Eleanor.

"Vezmu si oboje a půjdeme třeba do nějaký kavárny." zavelela Mell a rozešla se k pokladně. Na přání Nialla si prádlo koupila na jeho kartu.

"Tak kam teď?" optala se El když vyšly z obchodu.

"Tady kousek do Starbucks a pak do Central parku." holky se rozešly do Starbucks.

"Dvakrát velké karamelové Latte s sebou prosím." objednala Mell a čekala kdy jim udělají kafe.

"Vyfotíte se semnou?" přiběhla k nim malá holčička. Mohlo jí být maximálně 9.

"Ne promiň." usmála se El

"A obejmete mě aspoň?" holčička byla neodbytná.

"Jistě. Pojď sem." obejmula jí Mell 

"Moc vám to s Niallem sluší," zašeptala jí holčička do ucha. Mell se jen zaculila.

Holčička se ještě obejmula s El, poděkovala a pak odběhla pryč.

"Takhle je to vždy?" zeptala se Mell.

"Né vždy. To byla jedna z těch lepších," pokrčila rameny. "Na tebe si ještě budou muset zvyknout. Ale jestliže na tebe budou nadávat atak dále tak to nejsou správné fanynky protože asi nevidí jak je díky tobě Niall šťastnější." usmála se.

"Děkuju." zašeptala Mell a objala ji.

"Tady máte to kafe." podával jim kluk za pultem dva kelímky.

"Dík." poděkovaly obě jednohlasně a podaly mu peníze.

"Kam teď?" zeptala se El.

"Teď tady zabočíme a pak půjdeme stále rovně do Central parku." navigovala Mell.

"Ok. Budu spoléhat na to žes tu bydlela tak to tu znáš."

"Doufejme." zamumlala Mell

Když dorazili do parku sedly si pod velký strom a vychutnávaly si pálící slunce.

...

"Tak ukaž co sis koupila." žadonil Niall. Už měli po odpoledním koncertě a teď je čekal ještě jeden.

"Tůdle. Až večer nadrženče." vyplázla na něj Mell jazyk.

"Tse já nejsem nadrženej!"

"Né vůbec ne. Jojo to známe."

"Fajn, připouštím. Ale můžeš za to ty." ukázal na ní prstem.

Mellisa ho radši ignorovala a dál se po pokoji promenádovala jen ve spodním prádle.

Torn 13

„Tak já jedu na letiště. Pa.“

„Dobře. A hlavně se vrať v pořádku.“ usmála se Janet.

Mell všechny obejmu-la a dala jim pusu na líce poté zamířila ven a nastoupila do taxíku. Řidiči nadiktovala adresu a El napsala esemesku že už je na cestě.

„Ahoj El. Jé vy musíte být Louisovi sestry.“ usmála se na ně.

„Jo. Já jsem Lottie a to Fizzie.“ řekla ta menší blonďatá.

„Tak jdeme. Už ohlásili náš let.“ ukázala El na velkou tabuli, když už měli vše zařízeno. Vydaly se k terminálu 3 kde dali nějaké letušce či co letenky. V letadle se usadily na svá místa. Mell seděla s El a holky seděli spolu. Skoro celý let Mell prospala.

Na letišti už na ně čekalo auto, které je mělo dovést k hotelu. Niall o tom že přijeden Mell nevěděl. O tom věděli jen holky a možná Louis.

„Ahoj Lou.“ mávla na něj Mell. Mávnutí jí oplatil. Mell zamířila na recepci kde jí dali kartu od Niallova pokoje.

Spolu s holkami a Louisem nastoupili do výtahu.

Mellisa se snažila co nejtišeji otevřít dveře od Niallova pokoje. Bohužel nevedlo se. Hned jak vstoupila do pokoje se málem zabila o rozkopané boty. 'To prase.' pomyslela si.

„Je tam někdo?“ houkl trošku vystrašeným hlasem Niall.

„Aaaa já jsem v pokoji Nialla Horana. No já se z toho picnu.“ začala pištět pisklavým hlasem.

„Já zavolám ochranku!“ vyhrožoval Niall.

„No ták to ani nedáš fanynce podpis?“ řekla Mell už normálním hlasem a snažila se nesmát.

„Mell co tu děláš?“ koukal na ní vyjeveně.

„Jestli mě tu nechceš tak já zas můžu jít,“ otáčela se spět ke dveřím.

„Né. Jen to ne. Nedalo se to vydržet ty 4 dny bez tebe.“ přiblížil se k ní.

„Ty to zvládneš. Teď tě budu doprovázet.“ sladce se usmála.

„Fajn, nejdeme se někam projít?“ 

„Teď? Já bych se šla radši někam najíst.“

„Dobře tak mně někam zaveď.“ zamrkal.

„Oukej, tak třeba do mojí oblíbený restaurace?“

„To by šlo,“ pokrčil rameny.

„Tak vteřinku jen se převlíknu.“ mrkla a zamířila do ložnice.

Na sebe natáhla tmavě modré džíny a modročervenou košili. Nasadila si wayfer brýle a na nohy si vzala černé baleríny s mašličkou.

„Můžem vyrazit.“ zatáhla ho za rukáv.

Po nekonečném kličkováním dorazili na místo.

„Tak tady to je,“ ukázala na velkou budovu.

„To jako vážně? Mcdonald's?“

„A cos jako myslel?“ 

„Myslel jsem že si kreativnější.“

„Tse, moc práce,“ zasmála se a Niall s ní. Objednali si a zasedli k jednomu ze stolů.

„Mells?“

„Ehm..“ rozkašlala se.

„A-ahoj.“ vykoktala

„C-co tu děláš?“ 

„Bydlím? Nepředstavíš nás?“ koukla na Nialla.

„Ehm, jo. To je Niall a to je Cloe.“

„Rád tě poznávám.“ usmál se.

„Hele nechceš někam potom zajít?“ zeptala se Cloe.

„M-myslím že asi budu s Niallem.“

„Proč Mell? Dlouho jsi neviděla své staré kamarády.“

„Myslím že by to nebyl dobrý nápad. Půjdeme?“ zvedla se a tahala Nialla pryč.

„Ahoj Cloe.“ zamával jí Niall.

Cestou domů už moc nemluvili. 

„Proč jsi se v tom mekáči chovala tak divně?“ zeptal se už na hotelu Niall.

„Já to teď nechci řešit.“

„Mell,“ hlesl

„No tak dobře, víš nevíš o mně všechno.“

„Co?“ zamrkal.

„No minulí rok jsem chodila s takovou partou ven. V té partě byla i Cloe. Všechno se hroutilo. Tak  jsem s tím začla. Brala jsem drogy. Až jsem z toho skončila v léčebně. No a potom sem to prostě psychicky nezvládla. Nic jsem nejedla a tím pádem zase skončila v léčebně s anorexií. No a když jsem se vyléčila tak jsme se odstěhovali do Londýna. J-já nechci to znovu zažít.“

„Proč jsi mi to neřekla dřív?“

„Já, bála jsem se že by jsi se mnou po tomhle nechtěl nic mít.“

„Neboj, co bylo, bylo. Teď je hlavní to co je teď.“ usmál se a pevně ji objal.

„Děkuju.“

„Za co?“

„Za to že jsi.“ políbila ho na rty.

„Uhm, kolik je hodin?“ zamumlala do polibku.

„Asi za dvě hodiny máme zkoušku.“

„Hmm napadla by mě činnost co by jsme mohly dělat.“ zasmála se Mell.

Jen co to dořekla se jí Nialler vrhl na rty.

„Zahrajem si karty?“ odstrčila ho a udělala psí oči.

„To je vtip?“ zakroutil Niall hlavou.

„Né já to myslím vážně.“ 

„Aha. Hmm co máš za karty?“

„Co? To byl vtip! Ty víš moc dobře co jsem myslela,“ zasmála se Mell.

„Jasně že jo,“ přisál se jí na krk kde udělal velké znamínko lásky.

...

Happy B-day Danielle

Určitě všichni víte že Liam chodí s Danielle Peazer s kterou se potkal v The X Factor. Tato talentovaná ale také krásná slečna dnes slaví 24 narozeniny. Danielle pro mě znamená inspiraci (tak jako Eleanor). Zbožňuji jí. Ta její postava, vlasy, úsměv a hlavně její talent na tancování. Tak jí tedy přeji vše nejlepší, hodně úspěchů ve své kariéře a hlavně ať Liam nezlobí a aby jim to dlouho vydrželo- Jsou krásný pár.- a aby dobře vzládala nenávistné správy od takzvaných "fanoušků".



BTW: Byli jste na srazu? Já bohužel ne. Mám to daleko a mamka mi to nechtěla dovolit.

Torn 12

„Proboha co to?“ podivila se Mell když se vzbudila. Spala na gauči a okolo ní se povalovali papírky od bonbónů, krabice od čokolád a prázdná sklenice od nuttely.

„Proboha mě Niall zabije.“ zasmála se ale hned zase přestala.

„Máš kocovinu?“ zeptal se hlas pod ní. Mell se tam koukla na zemi ležela rozvalená Eleanor a na sobě měla Louisovi trenky a tričko.

„Ty taky?“

„Nehoráznou ale nejvíce by mě zajímalo jak se na mě ocitlo toto.“ ukázala na oblečení a zkřivila obličej.

„Hi guys!“ pozdravila vesele Em když prošla kolem těch dvou zřícenin. 

„Proboha!“ zaskučela Mell. „Musíš tak hlasitě?“

„Sorry noo.“

„A kde je vlastně Dani?“ 

„Nevím ale jak jí znám bude buďto v koupelně nebo v nějakém z pokojů.“ zasmála se El ale hned na to zmlkla.

Večer;

„Ahoj zlato!“ zamávala do kamery Mell.

„Ahoj Sweatheart,“ usmál se na ní Niall.

„Chybíš mi,“ smutně se usmála a více si k tělu přitiskla polštář, který objímala.

„Ty mě taky.“

„Ahoj Mell!“ zamával jí Liam, který prošel kolem. Pravdě podobně spolu byli na pokoji.

„Ahoj.“

„Nevíš kde je Dann?“

„Nejspíše je teď v tvém pokoji. Mám jí zavolat?“

„Můžeš.“

„DANIELLE!“ zakřičela Mell.

„Sakra musíš tak nahlas?“ přiběhla do pokoje Eleanor.

„Zdálo se mi to nebo jsem slyšel mrkvičku?“ přiběhl Louis.

„Loui!“ usmála se El a hned se nalepila k Mell.

„Co je?“ přiběhla do pokoje Dan v Liamově tričku.

„Dani!“ rozzářil se Liam.

„Liame!“

Mellisa se nejistě koukla na Nialla, který se na ní také nejistě koukal.

„Harry nech toho!“ zakřičel Zayn který pobíhal po pokoji a za ním Harry s napřáhnutou rukou.

„A já si myslela že budeme mít soukromí.“ povzdechla si Mell.

„Fajn, můžete prosím všichni odejít a jít například na svůj notebook? Prosíím.“ podíval se na všechny nejistě Niall.

„Konečně sami.“ usmála se Mell a lehla si na Niallovu postel a notebook si položila na břicho.

„Mám pro tebe překvápko.“ usmála se Mell.

„Jaký?“

„Když ti to řeknu tak už to nebude překvápko,“ vyplázla na něj jazyk.

„Ale noták.“ zakňučel

„Ne!“

„Hele nerad vás ruším ale budem muset jít.“ řekl Liam.

„Jo. Brouku promiň ale..“

„Ale už musíš jít. Tak pa.“ poslala mu vzdušnou pusu.

„Pa.“ ukončil hovor a Mell viděla už jen černou obrazovku.

„První odloučení je vzdy nejhorší ale časem si zvykneš.“ prošla kolem Danielle.

„Jojo.“

Sešla dolů do obýváku a posadila se k El.

„Takže ty letenky jsou zarezervované?“ zeptala se Mell.

„Jo, ale pojedou s námi i Louisovi sestry. Nevadí ti to?“ zeptala se nejistě.

„Jasně to bude v pohodě,“ mávla rukou. Další dny trávila Mell doma a věnovala se rodině. Jednou byli na rodinné večeři podruhé zas byla se Suzie v parku. Každý večer čekala až bude Niall na Skype aby si mohli řict jak moc si chybi. Samozřejmě že se Niall každý telefonát snažil z Mell dostat co má za překvapení, ale ta byla neoblomná. I holky měli zakázáno cokoliv říct.

„Mell už máš zabaleno?“ volala na ní Janet zdola.

„Jen si to zkontroluji.“ odpověděla.

...
PS: Omlouvám se za případné chyby ale už mi to moc nemyslí :D 

Torn 11

„A jsi si jistá že jsi na to připravená? Stále tě budou probírat novináři ti nedají pokoj a..“
„Dost!“ okřikla ho. „Kdybych si nebyla stoprocentně jistá že to zvládnu tak ti to neříkám.“
„Fajn. A pojedeš teda se mnou do tý Ameriky?“
„Možná jo a možná ne.“

___________________________________________
Niall se zasmál, Mellisa mu úsměv oplatila. Mluvili spolu bez řečí. Niall to už nevydržel. Překročil tu milimetrovou vzdálenost a políbil ji. Poddala se mu. Niall ji rukou hladil, pod tričkem na holá záda.
„Ehm..“ odkašlal si někdo. Mell se neochotně odtáhla a podívala se kdo je to vyrušuje.
„Pardon že vyrušuji, ale udělala jsem večeři tak jestli chcete.“ pokrčila rameny Janet. Mell se podívala na Nialla kterému se při slově 'večeře' zajiskřilo v očích. Se smíchem přikývla a vyskočila na nohy.
„Nialle!“ křikla Suzie když je uviděla stát mezi dveřmi.
„Tati!“ křikla naopak Mell a běžela obejmout muže který seděl za stolem.
„Hi, honey,“ usmál se.
„takže Niall?“ pozvedl oči k blonďákovi, který se nervózně škrábal na temeni hlavy.
„Dobrý den. Rád vás poznávám.“ podal si s Jayem ruku.
„Já tebe taky.“ oplatil mu stisk. Všichni usedli ke stolu.
„Takže Nialle jak to jde se skupinou?“ optal se Jay. Mell protočila oči nemohla uvěřit že se ptá zrovna na tohle.
„No, teď pracujeme na druhém CD a teď pojedeme do Ameriky.“ usmál se. „A tím narážím na to..“ nestačil domluvit.
„Že by jsi chtěl aby jela Mellisa s tebou viď?“ Niall pokýval hlavou.
„Já nevím ale Mell už je dospělá takže by jsi se měl zeptat jí.“
„Mell?“
„Hmm?“ zamrkala Mell stále se přehrabovala v hranolkách.
„Pojedeš se mnou?“
„Já nevím Nialle.“ Suzie jí kopla nohou pod stolem.
„Fajn. Nebudu tě nutit.“ nahodil falešný úsměv a bylo na něm vidět zklamání. Mell se pro sebe usmála. Měla přesně vymyšlený plán.
...
„Nialle! Nialle!“ pokřikovali všichni ze všech stran když dorazil na letiště Niall spolu s Mellisou.
„Kdo je ta dívka? Nová přítelkyně?“
„Jak dlouho se znáte?“ zeptal se další. Niall se podíval na Mell v očích měl jasnou otázku. Mellisa jemně přikývla tak aby to viděl jen on. Stiskla mu ruku, Mell mu stisk oplatila.
„Jmenuje se Mellisa. Je to má přítelkyně a známe se přes měsíc.
„Není to krátká doba?“
„Je to mezi vámi vážné?“ reportéři se předbíhali v otázkách.
„Máte ho opravdu ráda?“ tak tato otázka Mell trochu naštvala.
„Myslím že když toho člověka milujete tak není co řešit. Nialla miluji z celého srdce a i kdyby nebyl slavný stále bych ho milovala.“ usmála se.
„Promiňte ale na další otázky odpovíme jindy. Teď vážne pospíchám.“ odtáhl jí pryč.
„No kde jsi?“ volal na něj zdálky Liam.
„Novináři.“ povzdech si Niall. Liam pokýval hlavou.
„Aww. Ta je sladká.“ zamířila Mell svůj pohled na maličkou u Zayna.
„To je Lux!“ usmál se Zayn, když k nim Mell došla.
"Oh, she is cute!“ snažila se jí vzít ze Zaynova náruče.
„Ta je moje!“ otočil se k ní Zayn zády.
„Není to tvůj majetek! No ták Zayne!“ Když jí konečně dostala tak přišel Niall.
„Takže teď jsi mě vyměnila za Lux?“ udělal psí oči.
„Už to tak bude,“ vyplázla na něj jazyk.
„Pche! A to jsem měl překvapení.“
„Jaký překvapení?“ vyzvídala a vrátila Lux Zaynovi.
„No teď ti ho nedám když jsi mě vyměnila.“ Mell si ho chytila za mikinu, přitáhla k sobě a přede všemi ho políbila. Ze stran se ozvalo slabé 'Aww'
„Teď už jo.“ usmál se a vytáhl z kapsy krabičku.
„Wow.“ vyhrkla ze sebe když jí otevřela.
„To aby jsi mě měla stále u sebe a nezapomněla.“ usmál se a vytáhl řetízek na kterém vyselo písmenko 'N'
„Jsi zlej Horane! Teď se mi od tebe nebude chtít!“ obejmula ho.
„Já vím proto to dělám.“
„Nechci vás rušit, ale už musíme.“ poklepal Niallovi na rameno Liam.
„Bude se mi stýskat.“ zašeptala skoro neslyšně do jeho ucha.
„Mě taky.“ políbil jí. Do polibku vložil snad všechny citi co k ní cítil. Vášeň, lásku, porozumění... Mell mu zapletla prsty do vlasů. Po dlouhé chvíli kdy se na sebe mlčky dívali prolomila ticho.
„Milovala jsem tě včera, miluji dnes, budu milovat zítra a mnoho déle.“ pronesla poetickou větu.
„Miluju tě a milovat budu.“ zašeptal jí do ucha a pustil.
Rozešel se spolu s ostatními napříč velkou halou. Mell se připojila k Eleanor která se už taktéž rozloučila s Louisem a vydala se k východu.
„Tak a teď nám začíná dámská jízda.“ zasmála se El. Mell jí trochu nechápala ale neřešila to. Šly ke klukům domů kde už čekala Danielle.
„Tak co budeme dělat?“ zeptala se poté co zavolala Emily ať za nimi příde.
„Já nevím. Třeba tohle?“ Eleanor vytáhla zpoza zad Whisky.
„To nezní špatně.“ zasmáli se.
„Crrr..“ ozvalo se domem. Mírně připitá Mell se zvedla z gauče a zamířila kolébavým krokem otevřít.
„Em!“ objala ji a dala pusu na líce.
„Wow. Mellisa Davinson pila alkohol. Koukám že si užíváš svobody.“ zvolala Emily a vstoupila dovnitř.

Dear Diary...

Nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za takou návštěvnost. WOW už přes 1 000.. Děkuju!
Poté bych se chtěla omluvit. Asi ještě nějakou dobu nic nepřidám. Nemám čas a nálada je na bodě mrazu (sice je to teď trochu lepší protože jsem včera sledovala One direction live koncert..) Ještě nevím kdy něco přidám ale každopádně až budu mít nový díl určitě ho sem hodím..
To je asi vše.

xoxo. Mell

Torn 10

Hi guys!
Nejdříve bych chtěla poděkovat za takovou návštěvnost. Za chvíli to bude 1 000. Páni! Poté se chci omluvit že jsem dlouho nic nepřidala ale byla jsem celý víkend trochu mimo protože mě na twitteru followla BABY LUX. Wuááá. Já jí zbožňuji ona je tak roztomiloučká. :)* 
Byla bych ráda za komentář jak se vám to líbí. Enjoy.

„Ne budeme tady mě už se dolů jít nechce.“ usmála se a přitulila se k němu.
  Hlavu si položila na jeho odkalenou a rozpálenou hruď. Niall jí obejmul kolem ramen a hladil jí na zádech                                                                                                                                               

„Vstávat!“ zakřičel Mell do ucha Harry.

„Au!“ zapištěla Mell když spadla z postele. Harry už byl taky na zemi z toho jak se smál.

„Styles! Já ti ublížím!“

„Mě nechytíš!“

„To si piš že chytím.“

„A mám tě,“ vyskočila mu Mell na záda a povalila ho na zem.

„Né přestaň."“ chechtal se Harry jak ho Mell lechtala.

„Ještě jednou mi zakřičíš do ucha tak uvidíš zlou stránku Mell. A zlá stránka Mell je vážně zlá.“ začala se šíleně smát jak Harry rychle kýval hlavou na souhlas.

„Hmm. Já bych nechtěl vidět zlou stránku Mell.“ zaksichtil se Lou.

„To bych ti taky radila.“ ušklíbla se a slezla z Harryho.

Celý den trávila s klukama a El s Dani. Zase se koukali na nějaký film a u toho na sebe házeli popcorn. Mell u nich zase přespala ale odpoledne musela domů protože musela do práce.

„No to snad ne! Mell? Ihned pojď sem!“ zakřičela Emily .

„Co?“

„T-to jsi t-ty!“ řekla koktavě a ukázala na časopis.

„Asi moc nechodíš na internet co?“ zasmála se.

„Ty s ním něco máš?“

„S Niallem? Ne. Teda vlastně jo.“

„Tak jo nebo ne?“

„Jo!“ řekla rozhodně a pokývala hlavou na souhlas.

„Ty s nim chodíš?“

„Dalo by se říct.“

„Aaa. Musíš mě s nimi seznámit. Teda hlavně s Harrym. On je tak úžasný ty jeho kudrlinky...“ takhle blábolila dál ale to už Mellisa neposlouchala. Spíše se soustředila na to co píše Niallovi.

„Musime si promluvit. xx“

„Dobre, stavim se pro tebe v praci. xx“ tak zněla jeho odpověď.

Přesně v pět tam byl.

„Ahoj zlato,“ obejmula ho kolem krku.

„Ahoj, půjdeme?“ 

„Ehm, ne.“ zadívala se na Emily, která se snažila všemožně gestikulovat aby jí s ním seznámila.

„Musím tě s někým seznámit. Jinak nedá pokoj.“ protočila oči.

„Tak Nialle tohle je Emily. Em to je Niall.“ Em vypadala že každou chvíli omdlí. Tak s ní Mell jemně zatřepala aby se probrala.

„Fúh.. Těší mě!“ usmála se.

„Mě taky.“

„No Emily tak se měj my jdeme.“ obejmula jí na rozloučenou Mell.

„A nezapomeň!“ řekla jí ještě a naznačila ústy. „Harry.“

„Jasně. Neboj,“ mrkla Mell.

„Na co nemáš zapomenout?“ zeptal se jí Niall když už byli dostatečně daleko.

„Niallere ty si tak neskutečně zvědavej,“ šťouchla do něj. „Jinak na to že je zamilovaná do Harryho.“

„Áha. Další co propadla jeho úsměvu.“ zasmál se.

„To není vtipný. Víš co je to poslouchat pořád dokola. Harry je tak sexy a ty jeho kudrlinky. A jaké má ďolíčky když se usměje. To je hrozný. Občas bych jí přetáhla o zem.“

„No nevim. Nebo možná i jo.“ zasmál se při vzpomínce na kluky. „Jo a o čem si chtěla mluvit?“

„Až doma.“

„Můžeš začít.“ Ani si to neuvědomila a už byli před jejím domem.

„Mami?! Jsem doma.“ zakřičela do prázdna. Ani nečekala na odpověď a vydala se do kuchyně. Niall jí poslušně následoval. V kuchyni vzala brambůrky a bonbóny, poté zamířila na zahradu a sedla si na houpací síť. Niall si k ní přisedl.  

„Tak mluv a už mě nenapínej,“ Mell si vzdychla.

„Teď mě tak napadlo že jsem potřebovala na záchod,“ poškrábala se na tváři.

„Na záchod si dojdeš potom teď mluv.“

„Ty si nedočkavej. Nojo tak přemýšlela jsem o nás dvou a došla k závěru že bude lepší..“

„Nechceš se se mnou rozejít že ne?“

„No vlastně jo.“

„Cože?!“ vykulil oči.

„Dělám si srandu,“ vyplázla jazyk

„Tak to byl fakt blbej vtip.“

„Nemáš mě přerušovat.“

„Nojo já už budu ticho. Tak šup, mluv.“

„Ok. Takže jsem si říkala že bychom to měli říct veřejnosti.“

„Co?“ nechápal.

„To jenom děláš nebo si fakt tak blbej?“ pokroutila nechápavě hlavou. „No že spolu chodíme. A bylo by lepší to říct než odjedeš do Ameriky.“ ukončila svůj vyčerpávající monolog.

„Než odjedu do Ameriky? Já myslel že pojedeš se mnou,“ udělal psí očká.

„A co takhle se zeptat? A neodbíhej od tématu.“

„Mell pojedeš se mnou do tvé rodné země?“

„To nezní špatně. Ale zpět k věci.“

„A jsi si jistá že jsi na to připravená? Stále tě budou probírat novináři ti nedaj pokoj a..“

„Dost!“ okřikla ho. „Kdybych si nebyla stoprocentně jistá že to vzládnu tak ti to neříkám.“

„Fajn. A pojedeš teda se mnou do tý Ameriky?“

„Možná jo a možná ne.“