I'll be... 1/2

I'll be...

Blair procházela zasněženým Londýnem. V ruce žmoulala ještě horký kelímek se StarBucks kafem a ohřívala si o něj své promrzlé ruce. Nedaleko zahlédla lavičku ke které poté i zamířila. Sedla si na ní přemýšlela co by se stalo kdyby...

Z přemýšlení ji vyrušilo křoupání sněhu pod tíhou nějakého člověka. Myslela si že je to malá holčička která ji doprovázela a teď určitě něco chtěla. Ovšem když se otočila, spatřila, toho koho by zrovna v tuto chvíli vidět nechtěla. On na tom byl podobně avšak zastavil a jen se na ní upřeně díval. To bylo vše na co se zmohl...

***

O tři roky dříve..

Promiň mi to ale musím jít. Stalo se něco co jsem nechtěla ale taktéž jsem tomu nezabránila. Jsem blbá já vím ale nechci ti to říkat do očí a vidět tvůj zklamaný výraz když ti řeknu dvě slova, která se mi neříkají lehce ale já to opravdu udělala: Pod návalem alkoholu jsem se sbližovala s jedním klukem. Ach, ne... Nevyspala jsem se s ním ale i tak Nialle, podvedla jsem tě! Najdi si někoho lepšího a na mne zapomeň, prosím! Možná se ještě uvidíme, ale budu doufat aby ne protože bych nesnesla tvůj pohled...

I'll be love you forever.

Blair

Niall rozzuřením roztrhal dopis na malé kousíčky, které později vyhodil do koše. Byl naštvaný. Ani ne tak na ni jako na sebe. Copak pro ni nebyl dost dobrý? Ano byl stále pryč ale on musel. Nemohl kapelu jen tak nechat a myslel si že to Blair chápe. Chápala ale nemohla si pomoct.

Kéž by mohl přijet o týden dříve a tomuhle zabránit. Bohužel měli ještě nějaké koncerty v Austrálii tak nemohl, ale celé dva týdny se těšil na ni. Těšil se až jí vezme na romantickou večeři a zeptá se na nejdůležitější otázku, kterou měl stále v hlavě. Ze skříňky vytáhl sametovou krabičku modré barvy a otevřel ji. Po líci se mu skutálela slza. Kéž by Blair věděla že pro ni koupil zásnubní prstýnek s velkým diamantem.

***

"Slečno, jste ve druhém měsíci těhotenství." oznámil jí doktor.

"Cože?! To nemůže být pravda!"

"Ale ano je," Blair dlouhou chvíli nic neříkala. Nejspíše uvažovala nad potratem. Jako by to ten starý páprda vycítil.

"Vy si to chcete nechat vzít?"

"Ne! To bych nikdy neudělala. Ale chci se zeptat. Otec může zůstat neznámí že?" doktor přikývl.

"Dobře, takže to je vše a za měsíc přijďte na kontrolu." oznámil jí a do ruky strčil papírek...

***

Současnost...

"Mami? Už půjdeme domů?" zeptala se pisklavým hláskem a dávala si pozor aby každé slovo vyslovila správně.

Niall stál jako přikovaný. Nemohl se pohnout. Teď koukal na svoji přesnou podobiznu. Holčička měla hnědé vlásky, bílou pleť a krásně modré oči. Jako by Niallovi z oka vypadla. Byla to přesná kopie a Blair si to plně uvědomovala, každý den se obávala toho že je kluci nebo jejich přítelkyně potkají a poznají malou Catherine. Proto se přestěhovala zpět k rodičům do Francie a sem do Londýna se přijela kouknout jen na Vánoce.

Blair odpověděla Catherine kývnutím hlavy a zvedla se z lavičky.

"Ráda jsem tě viděla Nialle." řekla mu jako by se nechumelilo, otočila se na podpatku a odešla. Málá hopkala kolem ní.

"Počkej!" zakřičel na ní když se vzpamatoval ale bylo pozdě. Zmizela, zase.

 

"Mami?"

"Ano zlatíčko?"

"Kdo to byl?" koukala na ní pronikavě modrými oči a upřeně pozorovala svou matku. Ach, kdyby mu nebyla aspoň tak podobná! Bylo by vše jednoduší.

"Víš," posadila si malou na klín a zadívala se na poličku kde měla jedinou fotku s ním.

"před pěti lety jsem potkala toho nejúžasnějšího člověka, který se ne snadno hledá. Ale byla jsem si jistá že je to ten pravý. Jmenoval se Niall a byl ze skupiny One Direction, spolu s Liamem, Harrym, Louisem a Zaynem. Ti všichni spolu se svými přítelkyněmi Danielle, Eleanor a Perrie, se stali mímy nejlepšími kamarády. Tenkrát jsem tady v Londýně nikoho neznala a na ně jsem narazila opravdovou náhodou když jsem šla nakupovat a narazila jsem na ty nejúžasnější šaty na které jsem jen tak mimochodem nenarazila jen já ale i Danielle." nad tou vzpomínkou se tiše zasmála. Jejich přátelství vzniklo z velké hádky o šaty a skončilo no.. Špatně...

"S holkami jsem se seznámila a oni mně pak představili klukům. S Niallem jsme si hned padli do noty a každý věděl že jen u přátelství nezůstaneme. Potom kluci odjeli na turné po Americe a Austrálii. Občas jsem je jezdila navštěvovat ale to jen zřídka. Pak jsem udělala něco co si v životě neodpustím. No a potom jsem odjela zpět do Francie za rodiči kde jsem později zjistila že čekám to nejúžasnější stvoření. Tebe.." poslední sovo už jen zašeptala.

"Ale maminko. Stále jsi mi neřekla kdo to byl." naléhala malá.

"Niall, tvůj otec."